Proč by měl být každý náš čin desetkrát obrácen na pánvičce rozumu jako palačinka?
- Milan Kundera, Nesmrtelnost

Na prodej

14. června 2017 v 15:48 | Barbora |  Píšu...
Vstoupil jsem do inzertní kanceláře. Na dveřích zazvonil zvoneček, čímž o mém příchodu informoval šedovlasou ženu sedící za stolem. Nijak nereagovala. Její věk mě přinutil přemýšlet o tom, kdy lidé obvykle ztrácejí sluch a začínají špatně vidět. Jako bych tam nebyl. Pak jsem si odkašlal.
"Dobrý den, madam."
Žena neodpověděla, jen rukou ukázala na židli, z čehož jsem usoudil, že se mám posadit, a druhou rukou zároveň vpisovala jednotlivá písmena do křížovky. Pak jich tam napsala ještě pár, zavřela časopis a konečně zvedla hlavu.
"Dobrý den, luštíte křížovky, mladý muži?"
"Ne, madam, prodávám lva."
"Ach tak, ale kdybyste luštil křížovky, jistě byste pochopil, že jsem ji nejdříve musela dokončit."
"Mám pro to pochopení, i když křížovky neluštím. Taky toho lva potřebuji prodat dříve, než se budu moct posunout dál."
"A jak je ten plyšový lev veliký, mladíku? Pojďme, sepíšeme ten inzerát."
"Není plyšový."
"Jakže?"
"Není plyšový?"
"Ne? Pak je tedy vyroben z jiného materiálu?"
"Ne, je živý, madam."
"Živý? Ach tak. A proč ho prodáváte, smím-li se zeptat?"
"Mám dva."
"A nebude pak tomu druhému smutno?"
"Nebude, madam. Dva lvi se spolu stejně nesnesou."
"Tak proto ho prodáváte."
"Vlastně ani ne. To spíše já ho nesnesu."
"Tak proč jste si ho pořizoval, mladíku?"
"Já jsem si ho nepořídil. Pořídil jsem si toho jednoho a ten druhý byl s ním."
"Takže to jsou kamarádi? Ti lvi?"
"Vlastně ani ne. Spíše byl jeden druhému v nouzi dobrý. Teď už se nepotřebují. "
"Aha. A cena?"

A tak jsme tam naproti sobě seděli. Žena se mě vyptávala na podrobnosti a pečlivě je úhledným rukopisem zapisovala do předem určených kolonek ve formuláři. A já přitom pořád přemýšlel nad těmi svými lvy.
"Tak to by bylo všechno, mladý muži. Zítra vám ten inzerát otisknou."
"Děkuji, madam."
"Ale já tomu stejně pořád nerozumím. Proč ho vlastně prodáváte? Nemáte ho rád?"
"To ani ne. Ale způsobuje mi bolest, tak ho zkouším prodat."
S těmito slovy jsem se postavil a odešel.

Možná, že každý máme svého lva, kterého potřebujeme prodat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 misa660 misa660 | Web | 14. června 2017 v 16:30 | Reagovat

Dočetla jsem až do konce, velmi zajímavě napsané.

2 Jojo Jojo | Web | 14. června 2017 v 17:27 | Reagovat

Zajímavé, máš talent na psaní:)

3 Reina Sun Reina Sun | Web | 14. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Co jednoho lva! Já mám celou smečku divé zvěře, plné údolí! Nechcete?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama