Proč by měl být každý náš čin desetkrát obrácen na pánvičce rozumu jako palačinka?
- Milan Kundera, Nesmrtelnost

Vyhnáni z ráje

9. srpna 2017 v 11:04 | Barbora |  Píšu...
Vyhnáni z ráje
"Evo, vem mě zpátky!"
Evu ze spánku probudil hlasitý křik. Eva vlastně ani nespala, spíše jen ležela v posteli, měla zavřené oči a snažila se vymazat své myšlenky z hlavy a ponořit se do ticha a tmy. Snažila se neslyšet i ten křik.
"Evo, vem mě zpátky!"
Eva si přitlačila dlaně k uším a otočila se ke zdi. Proč je tady? Ať jde pryč, ať zmizí z jejího života. Nechtěla ho ani slyšet. Nechtěla ho ani vidět. Zavřela oči a dlaně k uším tiskla ještě silněji.
"Evo, prosím, vem mě zpátky!"
***
Adam se potácel pod okny vysokého panelového domu a volal do nebe, volal na Evu. Byl opilý, ještě v ruce držel láhev rumu. Snažil se stát rovně, snažil se očima najít Evino okno, ale motal se ze strany na stranu a ani si nebyl jistý, jestli stojí u správného domu. Ale chtěl vidět Evu a chtěl ji zpátky.
"Evo, vem mě zpátky!"
Vyhodila ho. Předevčírem mu sbalila kufry a nechala je stát před dveřmi bytu. Nepustila ho dovnitř, vyhodila ho ven. Nevěděl proč, nechtěla s ním mluvit. Nebrala mu telefon a on ho pak zoufale vyhodil oknem autobusu, a tak ani nevěděl, jestli mu nakonec zavolala zpátky. A tak se potácel noční Prahou a prosil o odpuštění. A nevěděl proč.
"Evo, vem mě zpátky!"
***
Eva se na posteli posadila. Tím křikem určitě vzbudí všechny sousedy. Chtěla ho ignorovat. Zaslouží si to. Ale bylo to správné? Možná by měl dostat příležitost to vysvětlit. A nebo ne. Jak jinak by to mohlo být? Jiná možnost nepřipadá v úvahu. Určitě to bylo takhle. Když na to myslela, zvedla se v ní vlna vzteku. Doteď to byla jen lítost a smutek, ale teď byla naštvaná. Jak ji to mohl udělat? To si přece nezasloužila! Prudce se postavila a otevřela okno dokořán.
"Vypadni! Běž domů a neřvi tady!"
"A kam mám jít, když jsi mě vyhodila, Evo?"
"Vypadni!"
"Evo, vem mě zpátky!"
"Nesnáším tě!"
"Vždyť já ani nevím proč, Evo..."
***
Adam byl zmatený. Byl opilý a zmatený. Svět se kolem něj točil. A Eva ho nesnáší. Ale proč? Nedokázal jasně myslet. Neuměl si vzpomenout na to, co se stalo. Upadl na zem a láhev rumu se roztříštila o chodník. Pořezal si ruku. Seděl na zemi ve střepech a vlastní krvi. A neměl tušení, co se to děje. Proč je tady dole a Eva nahoře. Vždycky tam nahoře přece bývali spolu.
"Nesnáším tě!"
A Eva ho nesnáší.
***
Viděla jak Adam upadl a rozbil skleněnou láhev. Možná se i zranil, ale necítila lítost ani soucit. Bylo jí to jedno. Zasloužil si to. Ublížil ji, zradil ji a ona trpěla. A tak teď aspoň trpí i on. Byla rozzuřená. Z očí ji tekly slzy vzteku. Zradil ji. Zradil!
***
Adam a Eva se stali oběťmi Eviny fantazie. Fantazie je mocný nástroj. Nalezené střípky dokresluje a skládá z nich celistvý obraz. Ale je pravdivý?
***
A tak byli Adam a Eva vyhnáni z ráje.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 10. srpna 2017 v 17:03 | Reagovat

Dobře napsané. Zajímavá povídka, člověk se ptá, co bylo předtím a co potom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama